2 Corinthians 3
1 Zase začínáme doporučovat sami sebe? Ci snad potřebujeme, jako někteří, doporučujících listin k vám nebo od vás?
2 Náš list jste vy, vepsaný nám do srdce, a ten je známý a čtený ode všech lidí;
3 je to na vás patrné, že jste Kristův list, při němž se uplatnila naše služba, ale který není vepsaný inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na tělesných deskách, v srdci.
4 Takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu.
5 Ne že bychom sami od sebe byli schopni něco myslit jakoby jen ze sebe, ale naše schopnost jez Boha.
6 On nás také uschopnil, abychom byli služebníky nové úmluvy, ne litery, nýbrž ducha. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje.
7 Jestliže se však projevila ve slávě služba smrti vrytá literami do kamene, takže Izraelité nemohli upřít zrak na tvář Mojžíšovu pro lesk jeho tváře, který pomíjí,
8 oč slavnější bude služba ducha!
9 Neboť jestliže služba odsouzení byla slavná, ještě daleko více bude překypovat slávou služba spravedlnosti.
10 A proto vzhledem k této převeliké slávě nemá slávu to, co došlo slávy v tomto případě.
11 Neboť projevilo-li se slavně, co pomíjí, oč ve vĚtší slávě je to, co zůstává!
12 Poněvadž tedy máme takovou naději, vystupujeme zcela nepokrytě;
13 a ne jako Mojžíš, který si kladl roušku na tvář, aby izraelští synové neupírali zrak na konec toho, co pomíjí.
14 Ale jejich myšlení otupělo. Neboť až do dneška táž rouška zůstává při čtení Starého Zákona a není odhalována, poněvadž pomíjí jen v Kristu.
15 Ale dodnes, kdykoli se čte Mojžíš, rouška jim leží na srdci.
16 Kdykoliv se však člověk obrátí k Pánu, ta rouška bývá snímána.
17 Pán je duch; a kde je duch Páně, tam je svoboda.
18 My všichni, jimž se na odhalené tváři odráží sláva Páně, jsme proměňování v touž podobu od slávy k slávě, jako od Pána, který je duch.